o mně

Bety Zajíčková

Usměvavá žena objímá partnera zezadu při procházce v přírodě.

PROČ FOTÍM?

Miluju si listovat fotkami a znovu a znovu si připomínat emoce a pocity, které jsem v tu chvíli prožívala. Nejvíc mě naplňuje zachycování energie mezi lidmi – toho, co z nich vyzařuje a jaké příběhy jejich životy vyprávějí! Je to pro mě příležitost zvěčnit autentické momenty, které odhalují osobnost člověka, jeho emoce i jedinečné okamžiky života. Tento styl fotografie mi umožňuje spojit umění s dokumentací a nabídnout snímky, které věrně odrážejí skutečné prožitky a atmosféru daného okamžiku.

kde je láska, tam je život

váš život je krásný

přesně takový, jaký je

KDO JSEM?

(Takový malý skřítek věčně oplývající optimismem!)

Jsem milovník života, který hledá i ty nejmenší jiskřičky smyslu a radosti všude kolem. Když jsme si ve škole psali dopisy, dostala se ke mně tato slova: „Bety, kdybys byla věc, byla bys sluneční paprsky, luční kvítí a konvice s čajem u babičky na chatě.“ A víte co? Sama bych se asi líp nepopsala a stále se dojímám nad tím, že mě někdo takto vystihnul! Ráda běhám venku po rozkvetlé louce a obdivuju všechny dary přírody. A právě tam vás nejraději beru na focení, protože příroda je pro mě opravdová srdcovka. Když zrovna nefotím vaše příběhy, najdete mě všude možně – někdy i na několika místech zároveň! Momentálně studuji sociální a humanitární práci na vysoké škole, a tak je někdy výzva skloubit všechny projekty, do kterých se s nadšením pouštím. Ale právě tahle dynamika života mě nesmírně naplňuje!

Mladá žena stojí v lese a s úsměvem se dívá vzhůru, lehkost a svoboda.

Jsem tu od toho, abych vás vyzdvihla takové, jací jste

a to upřímným, přirozeným a autentickým způsobem.

Mám tři autoimunitní nemoci, které beru jako své velké životní učitele.

Žena s batohem stojí na vyhlídce v horách, výhled na skalní štíty.
Detail ženy s tejpem na ruce, symbol přijetí výzev a péče o tělo.
Matka a chlapec hladí koně v zasněženém statku, podvečerní atmosféra.

Pocházím z menšího statku a jako malá jsem chtěla být zvěrolékařkou. Tak možná někdy v jiném životě. Ale láska ke zvířátkům mě neopustila!

Lidé v bílém se chystají na svatební rituál pod stromy, přírodní obřad.

Neskutečně moc mi dávají smysl svatební rituály (a to nejlépe v přírodě. Ach!). Jsem jejich opravdu velký fanoušek.

co vám

na sebe

ještě prozradím?

Říct, že mi fotografie dělá radost, je slabé slovo! Není to jen o tvorbě, ale i o setkávání s úžasnými lidmi a o navazování těch nejupřímnějších vztahů.

Slečna s partnerem při focení v podzimní krajině.
Dívka sedí v trávě, černobílá fotka s uvolněným výrazem a smíchem.
Pár smějící se pod listnatým stromem.

Jsem mistryně ve vertikální fotografii! Najít nějaké fotky na šířku pro web, byl trochu oříšek.

První foťák jsem v ruce držela asi tak ve čtrnácti letech a už se ho ve své podstatě nepustila.

Mladá dívka drží fotoaparát u vody, zaměřuje objektiv.
Dívka ukazuje směrem vzhůru, vedle ní chlapec – moment z dětského tábora nebo skautu.
Bosá noha v trávě pod splývavou sukní, symbol kontaktu se zemí.

Jsem srdcem skautka a zarytý barefooťák.

co vám

na sebe

ještě prozradím?

Říct, že mi fotografie dělá radost, je slabé slovo! Není to jen o tvorbě, ale i o setkávání s úžasnými lidmi a o navazování těch nejupřímnějších vztahů.

Matka a chlapec hladí koně v zasněženém statku, podvečerní atmosféra.

Pocházím z menšího statku a jako malá jsem chtěla být zvěrolékařkou. Tak možná někdy v jiném životě. Ale láska ke zvířátkům mě neopustila!

Mám tři autoimunitní nemoci, které beru jako své velké životní učitele.

Žena s batohem stojí na vyhlídce v horách, výhled na skalní štíty.
Lidé v bílém se chystají na svatební rituál pod stromy, přírodní obřad.

Neskutečně moc mi dávají smysl svatební rituály (a to nejlépe v přírodě. Ach!). Jsem jejich opravdu velký fanoušek.

Slečna s partnerem při focení v podzimní krajině.
Dívka sedí v trávě, černobílá fotka s uvolněným výrazem a smíchem.
Pár smějící se pod listnatým stromem.

Jsem mistryně ve vertikální fotografii! Najít nějaké fotky na šířku pro web, byl trochu oříšek.

První foťák jsem v ruce držela asi tak ve čtrnácti letech a už se ho ve své podstatě nepustila.

Mladá dívka drží fotoaparát u vody, zaměřuje objektiv.
Dívka ukazuje směrem vzhůru, vedle ní chlapec – moment z dětského tábora nebo skautu.

Jsem srdcem skautka a zarytý barefooťák.